Modelování portrétní busty z hlíny: od kostry po sádrový odlitek

Proporce hlavy a opěrné body lebky

Portrét nestojí na měření obličeje, ale na správně postavené lebce. Pod měkkými tkáněmi leží soustava bodů, které se u každého člověka nacházejí na stejných místech a mění se jen tvarem: čelní hrbolky, nadočnicové oblouky, jařmové oblouky, brada, úhel dolní čelisti, výběžek za uchem a týlní hrbol. Když tyto body sedí, portrét je čitelný ještě dřív, než vznikne jediný detail.

Klasické proporční poměry slouží jako kontrola, ne jako předpis. Oči leží zhruba v polovině výšky hlavy, nikoli ve dvou třetinách, jak se běžně odhaduje. Vzdálenost mezi vnitřními koutky odpovídá přibližně šířce jednoho oka. Ucho se výškově kryje s pásmem mezi obočím a spodní hranou nosu. Individuální odchylka od těchto poměrů je přesně to, co dělá podobu — proto se odchylka nejdřív změří, potom vědomě zveličí o něco méně, než se zdá potřebné.

Tři měření, která rozhodují víc než ostatní

1. Šířka lebky mezi jařmovými oblouky vůči celkové výšce hlavy — určuje, zda je hlava vnímána jako úzká, či široká.
2. Hloubka od špičky nosu k zátylku — nejčastěji podceněná míra, hlavy vycházejí ploché.
3. Sklon obličejové roviny z profilu — rozhoduje o charakteru víc než tvar úst.

Měřit se dá kružidlem, dvěma prsty na modelovací lati nebo pouhým srovnáváním úhlů proti svislici. Podstatné je, aby se měřilo ze stejného odstupu a ve stejné výšce očí; posun o půl metru dokáže změnit odhad hloubky natolik, že se korekce provede špatným směrem.

Oči, rty a uši ve fázi propracování

Oko není koule vsazená do otvoru, ale koule překrytá dvěma víčky, která mají vlastní tloušťku. Horní víčko je delší a překrývá dolní ve vnějším koutku; vnitřní koutek leží níž než vnější a je posunutý dopředu. Duhovka se v hlíně naznačuje mělkým prohnutím, nikdy vyrytým kroužkem — rytina se v sádrovém odlitku promění v tvrdý stín.

Ústa vycházejí z tvaru zubního oblouku pod nimi. Nejprve se postaví válcová masa okolo úst, pak se najde linie styku rtů, která nikdy není vodorovná, a teprve nakonec vzniká objem horního a dolního rtu. Filtrum a koutky se dělají jako poslední a co nejméně; koutek zaříznutý příliš hluboko dodá portrétu grimasu, kterou už nelze odstranit.

Ucho se v portrétu často odbývá, přestože rozhoduje o věrohodnosti profilu. Klíčové je jeho umístění a sklon — osa ucha je zhruba rovnoběžná s hřbetem nosu, nikoli svislá. Vnitřní kresba se modeluje jako spirála od hlemýždě k lalůčku, s nejhlubším bodem u zvukovodu.

Kdy detail zastavit

• Když už změny nejsou z odstupu tří metrů vidět.
• Když se povrch začíná lesknout od opakovaného hlazení.
• Když se hlína vysušila natolik, že drobí místo aby se tlačila.
• Když se opravuje třetí den totéž místo a výsledek se nemění.

Snímání formy a převod do sádry

Hliněný portrét je dočasný stav. Pokud má práce vydržet, převádí se do sádry — nejčastěji takzvanou ztracenou formou, při níž se hliněný model zničí a vznikne jediný odlitek. Postup vyžaduje rozvahu předem: dělicí rovina musí být určená ještě před nanesením první vrstvy, typicky za ušima přes temeno, aby se hlava dala otevřít bez podkosů.

Do dělicí roviny se zapichují tenké plechové plátky nebo se vede pásek hlíny, který drží obě poloviny oddělené. První, barvená vrstva sádry se nanáší tenká, aby zaznamenala povrch; druhá je hustší a nese konstrukci. Barvení první vrstvy má praktický smysl: při vysekávání formy je barevný pruh signálem, že dláto je těsně nad povrchem odlitku a je čas přestat.

Průběh ve zkratce

1. Určit dělicí rovinu a vložit plechové plátky.
2. Nanést tenkou barvenou vrstvu sádry na celý model.
3. Přidat nosnou vrstvu, u větších hlav s výztuží z konopných vláken nebo drátu.
4. Po ztuhnutí formu rozdělit, vyjmout hlínu a kostru, dutinu vyčistit a nasytit vodou.
5. Formu složit, spáry utěsnit a vylít odlévací sádrou; u dutého odlitku rozetřít sádru po stěnách ve dvou vrstvách.
6. Formu opatrně odsekat po barevné vrstvě a povrch odlitku dočistit.

Trvalá dvoudílná forma, ze které lze odlít víc kusů, se řeší jinak — silikonem v sádrovém plášti — a předpokládá, že model snese manipulaci. U portrétu modelovaného v měkké hlíně je ztracená forma obvykle jednodušší a spolehlivější volba.